LRP/LRRP VE VIETNAMU

        V srpnu 1966 zajišťovala 196. pěší brigáda klid zbraní a mír v Karibiku, když obdržela rozkaz k přesunu na bojiště do Vietnamu. Novým působištěm se mělo stát město Tay Ninh a jeho okolí.

       Postupem času se ukázalo, že brigáda potřebuje jednotku hloubkového průzkumu zaměřenou na zjišťování polohy a zpravodajských informací o nepříteli. Na tento nedostatek reagoval velitel 196. pěší brigády generál Knowles tím, že 1. listopadu 1966 určil 17. kavalérii k prozatímnímu konání těchto úkolů. Na 1. prosince 1966, 1LT John Maxwell se dobrovolně nabídl k velení této průzkumné jednotky. Společně s dalším dobrovolníkem, který měl vykonávat funkci staršího seržanta, SSG Earlem Toomeyem, zahájili vstupní pohovory asi s dvěmi sty dobrovolnými uchazeči. Po vyčerpávajících pohovorech se všemi adepty bylo 2. ledna 1967 určeno 13 vojáků pro výcvik a následnou službu. Tito vybraní dobrovolníci byli základními kameny průzkumného oddílu (LRRP) 196. pěší brigády. Tito muži byli mezi vojáky slangově nazýváni "Lurps". Tato jednotka začala fungovat o síle 42 mužů. Brzy však tento počet stoupl na 65. Většinou však jednotka měla kolem 42 bojeschopných průzkumníků. Jednotka byla plně operační jen tehdy, když měla plný stav u všech osm týmů. Okamžitě, jak tým dosáhl sedmi mužů, byl poslán na výcvik do MACV Recondo školy (MACV Recondo School v Nha Trang), kde vyučovali zkušení vojáci z 5. skupiny speciálních sil (5th Special Forces Group). Ovšem rozhodující zkušenosti družstvo, které vždy vedl starší seržant, získávalo až při bojovém nasazení při „ostrých“ akcích. Když se pak týmy dostaly do koloběhu akcí a případné „lehčí hlídkové služby“ na plážích, zůstávalo jen málo času na skutečný odpočinek.

         Do pole dostávali průzkumníci buď místní potraviny nebo armádní sušené příděly potravin, které se pak daly vodou upravit. Tyto příděly sušených potravin byly vlastně experimentem americké armády, který vyzkoušela právě u těchto elitních složek LRRP. Tento pokus měl tak povzbudivé výsledky, že byly tyto příděly postupně zaváděny i u zbývajících složek moderní armády

        V červenci 1967 byl 1LT Maxwell povýšen na kapitána a opustil velení jednotky a vrátil se zpět do Spojených států. Na příkaz armádního velitelství jej nahradil 1LT Franklin G. Pratt. 1LT Pratt byl zkušený výsadkář s Ranger kurzem. Potřebné bojové uniformy a výbava byly noční můrou těchto jednotek. Získat, alespoň zpočátku, potřebné vybavení úřední cestou, bylo takřka nemožné. Proto se speciální výzbroj a výstroj se dostávala k jednotce z různých neoficiálních zdrojů. Maskovací uniformy „tiger stripes“ a různé modely pušky Colt AR-15 (M16) byly získány díky rodinným známostem SGT Victora Valeriana, jehož otec sloužil jako plukovník u zpravodajské služby na americkém velvyslanectví v Saigonu. Stále však bylo zapotřebí dalšího vybavení. O to se však postaral SP4 Garver, který se stal obstaravatelem různého potřebného materiálu.

Tato jednotka LRRP se zúčastnila i větších operací, jakými byly Attleboro, Wheeler, Wallowa a Junction City. Také často pronikala do nebezpečné válečné zóny C, I. armádního sboru. Týmy stále pátraly po příslušnících Vietkongu (VC), ale také po vojácích severovietnamské armády (NVA), kteří přes neutrální Laos a Kambodžu infiltrovali do jižního Vietnamu. Hledali jejich cesty, tábory, zásoby jídla, zbraní a munice. Divizní velitelství tak mohlo dostávat důležité taktické informace o nepříteli v reálném čase. Do některých akcí se členové týmu převlékali do černých oděvů Vietkongu. Mělo to výhodu při zajímání nepřítele a zároveň tento oděv pomáhal více splynout s místním obyvatelstvem. Mělo to však i své nevýhody a to, že když byl voják v tomto oděvu polapen, mohl být zastřelen pro špionáž.

Operačními sektory pro tyto průzkumné týmy byly provincie Quang Tin a Tay Ninh, především pak oblasti Que Son a údolí Son Re. Týmy prováděly nespočetně mnoho léček, prozkoumávaly podzemní tunely, naváděly dělostřelecké a letecké údery, zjišťovaly úspěšnost těchto úderů, prováděly pozorování a hlídkování. Činnost takovýchto týmů zachránila bezesporu mnoho (nejen) amerických životů. „Lurps“ předávali velmi důležité taktické informace o přesunech a počtu nepřítele, který díky jejich přesným informacím mohl být následným úderem často zcela zdecimován. Například během roku 1967 jednotka důvěryhodně identifikovala v jedné ze svých operačních oblastí 271. prapor národně lidové fronty (Vietkong). Následně na to zničila několik nepřátelských čet toho praporu.

„Lurps“ vyráželi ze základny do bojových akcí buď pěšky, vozidly, na člunech či vrtulníky. Při vrtulníkových přesunech se často používalo falešných výsadků. Kvůli oklamání nepřítele jednotka opouštěla helikoptéru až na několikátý pokus nebo ji opouštěla hned napoprvé a pak helikoptéra provedla několik falešných přistání. Pro tyto výsadky se užívalo helikoptér UH-1D „Huey“.

        12. srpna 1967 se 196. pěší brigáda stala součástí nově vzniklé jednotky, která již dosahovala velikosti divize. Tato jednotka se nazývala Oregon, ovšem 25. září 1967 dal generál William Westmoreland rozkaz k přejmenování této jednotky z Oregonu na 23. pěší divizi (Americal). 196. LRRP nadále pokračovala v operacích jako brigádní průzkumná jednotka.

Velitel 23. pěší divize, brigádní generál Samuel W. Koster, ukončil průzkum 196. LRRP k 2. listopadu 1967. V prosinci téhož roku byla zaktivována nová průzkumná jednotka, která vznikla z bývalých průzkumníků 196. LRRP a také jednotky, která prováděla průzkum 11. lehké pěší brigády. Tato nově vzniklá jednotka byla pojmenována jako Long Range Recon Patrol Detachment (Airborne) neboli LRRP-D(A). Po vytvoření LRRP-D(A) se účastnila společných misí spolu s týmy 1. průzkumné roty USMC, která byla dislokovaná v Da Nangu.

        20. prosince 1967 velitelství pozemních sil přeskupilo a přejmenovalo LRRP-D(A) na rotu E (LRP), 51. pěšího pluku (výsadkářský). Tato rota se stala oficiálním průzkumem pro 23. pěší divizi (Americal). Po povýšení z SSG na 1SG odešel Earl Toomey z funkce staršího seržanta do jedné z funkcí na velitelství generálního štábu. Nahradil jej 1SG Allen Whitcomb - výsadkář, který byl kvalifikovaným expertem pro boj v džungli a zúčastnil se i zaškolovacího kursu v Panamských džunglích (JOTC). I na místě velitele roty nastaly změny. Novým velitelem se stal výsadkář s Ranger kursem, CPT Gary F. Bjork. S příchodem nových velitelů stoupl počet mužů v jednotce z 65 na 118. Sjednocením tří různých, dříve samostatných brigád (11., 196. a 198. lehké pěší brigády) pod jedno divizní velení, vedlo i k lepší součinnosti jejich průzkumných rot. Brigádní průzkumné roty, které byly dříve spjaty pouze s danou brigádou, mohly být nyní využívány pro potřeby celé divize. Pro divizi to tak byla obrovská výhoda

Na začátku uvedení do funkce, musel CPT Bjork čelit neustálým útokům z vyššího velení. Velení především vadilo, že vojáci nenosí do akcí předepsané ochranné přilby. Zprvu tedy nakázal svým vojákům, ať si nasadí před akcí přilby a až opustí základnu, ať si je klidně schovají do batohu a nosí své natolik oblíbené klobouky „boonie hat“. Za chvíli však k rotě dorazila inspekce z velení generálního štábu. Když generál navštívil velení roty LRP, bylo mu následně sděleno z úst CPT Bjorka, že jeho vojáci jsou elitní jednotkou, která dělá svou práci velmi dobře a proto i nadále bude přehlížet nošení nenakrémovaných bot, nenaškrobených bojových uniforem a nošení jejich černých baretů a klobouků. Po tomto výstupu inspekce všechny tyto přestupky tolerovala a zároveň povolila i to, aby vojáci mohli nosit do akcí své oblíbené zbraně na rozdíl od doposud předepsaných. CPT Bjork také nechal postavit největší slaňovací věž ve Vietnamu, která byla vysoká téměř 30 metrů. Před prvním slaňováním na této výcvikové věži říkali Recondo instruktoři svým žákům: "Chce se vám zvracet při pohledu dolů z věže? My jsme tady proto, abychom to ve vás odbourali!“

V roce 1968 operovala rota E, 51. pluku LRP nejvíce v provinciích Quang Ngai, Quang Tin a Quang Nam. To byla největší operační oblast pro jakoukoliv LRP jednotku ve Vietnamu. Návrat vojáků zpět do Spojených států po odslouženém roce vedlo ke snížení počtu akce schopných vojáků v jednotce. Nějakou dobu totiž zase trvalo, než se noví dobrovolníci dostatečně vycvičili pro boj v džungli a specifickou činnost jednotek LRP. Týmy, které se právě vrátily z akce, byly převeleny k hlídkování podél moře, což bylo považováno za poměrně klidnou službu se skoro nulovým kontaktem s nepřítelem. Po návratu z mise měly týmy čas jen na krátký spánek a vyrážely opět na další akci. Kapitán Bjork a 1SG Whitcomb založili výcvikovou divizní Recondo školu, která měla vyřešit problém s nízkým počtem mužů na rotě.

        Pro vojáky z jednotky LRP byl typický černý baret „Bancroft“, který byl schválen i velitelem divize. Na to, aby se voják stal elitním „lurpem“, se musel dobrovolně přihlásit a poté projít Recondo školou. Každý „lurp“ musel být také kvalifikovaným výsadkářem. Uznávány byly také civilní placené seskokové kurzy. Ti, kteří nebyli výsadkáři, museli absolvovat alespoň 2 měsíce na bojišti, aby se mohl přihlásit. Všichni pak museli projít výsadkářským a plaveckým testem. Rozhodující však byl i náhled do kázeňských záznamů. Pokud žadatel splňoval všechny tyto podmínky, mohl být zařazen k výcviku. Po žadateli, který v minulosti absolvoval Ranger výcvik nebo výcvik Special Forces, již nebyla vyžadována další výuka v Recondo škole. Tito naopak pomáhali s výcvikem v této škole.

Instruktoři Americal Recondo školy byli ostřílenými veterány ze 196. LRRP nebo LRRP-D(A). Fyzická průprava v Recondo škole zahrnovala i každodenní sedmimílový pochod („Recondo walk“) s 35 librami vážícím batohem. Toto musel budoucí „lurp“ absolvovat po dobu 14 dnů společně s výukou techniky operací, vodního a vrtulníkového výsadku, horolezectví, zpravodajského hlášení, pozorování, boje beze zbraně, vedení komunikace, lékařského výcviku, stopování, přežití atd.
Byl to takový Ranger kurz zhuštěný z osmi do dvou týdnů. Během roku 1968 rota E, 51. pluku také společně cvičila s členy průzkumu 2. pěší divize jihovietnamské armády (ARVN).

        Jednotky Vietkongu z Chu Lai, Tam Ky a Duc Pho vylepovaly plakáty s odměnami za dopadení jakéhokoliv člena LRP. To přidávalo na mystičnosti členů LRP. Operační prostor roty E, 51. pluku byl nazýván armádní oblastí 5, válečné zóny C, I. sboru. To zahrnovalo na severu Da Nang a demilitarizovanou zónu (DMZ) s horami, kopci a vodními cestami podél pobřeží. Do této operační zóny patřila i jižní oblast se zálivem Cam Ranh, vodní toky, rýžoviště i třípatrová džungle. Východně se nacházely nížiny a Jihočínské moře. Na západní straně byla zalesněná krajina s třípatrovou džunglí, kopce a hornatá krajina zasahující až do Laosu. Tato oblast byla notoricky známá pro zvýšený výskyt nášlapných min. Nepřítelem zde byla 2. severovietnamská  divize a Vietkong 5. armádní oblasti. Každá pěší brigáda měla ve svém působišti tři právě operující průzkumné týmy. Tyto průzkumné týmy byly rozděleny takto:

tři týmy(rozuměj družstva) byly na LZ Bronco v Duc Pho, na podporu 11. lehké pěší brigády

•        tři týmy byly umístěny v LZ Baldy v Tam Ky se 196. pěší brigádou

•        tři týmy byly v LZ Bayonet  u Binh Son spolu se 198. pěší brigádou

•        tři týmy v Chu Lai v Recondo škole 

•        jeden tým v MACV Recondo škole

•        jeden tým přenášel rádiová spojení

•        tři týmy hlídkovaly poblíž pláží v Chu Lai

•        dva psovodi v této rotě

•        dvanáct lidí na odpočinku nebo jeden na dovolené mimo Vietnam

•        dvanáct lidí na stanovištích velitelství roty

•        tři vietnamští tlumočníci „Kit Carson Scouts"

        Rota E 51. pluku LRP se zapojila i do mnoha misí, na kterých se projevovali spíše jako „lovci, zabijáci“. Těchto misí se zúčastnily tzv. Heavy týmy. Každý tým se skládal z osmi až deseti „lurpů“. V těchto týmech se využíval i kulomet M-60, který byl pro průzkumné jednotky LRP natolik atypickou zbraní.

         Ofenzívu Tet na konci ledna 1968 přežila jednotka pouze s menším poškozením svých obytných chatek a poničením muničního skladu. Některé LRP týmy se zúčastnily operace Muscatine jako blokovací jednotky. V tom samém období navedly přes 50 leteckých úderů na jeskyně a podzemní bunkry, na které byly shozeny bomby, které se při výbuchu zavrtávaly hlouběji pod zem a tam pak ještě jednou explodovaly.

        Na přelomu let 1968 a 1969, tým Winston vyfotografoval ruský model tanku T-55 severovýchodně od Duc Pho, poblíž laoských hranic. Další tým, pod vedení SGT Benjamina Dunhama, spatřil asi 180 cm měřícího světlovlasého muže, který vedl jednu z hlídek Vietkongu v oblasti I. armádního sboru. Tento stejný tým polapil i nepřátelského plukovníka čínské národnosti. V období od ledna do září 1968 bylo zabito v bojových činnostech 15 lurpů.

        Použitím jmen značek cigaret se rozpoznávaly týmy mezi sebou, např.: Old Gold, Winston, Marlboro, Camel, Salem atd.

        V červenci 1968 odchází z velení roty CPT Gary Bjork a střídá jej CPT Philip Clark. Další změny ve velení nastaly v prosinci 1968, kdy po CPT Clarkovi převzal velení CPT James McWilliams. Prvního seržanta 1SG Whitcomba nahradil 1SG Howard Slaughter.

       Během působení ve Vietnamu v období od 18. června 1968 až 20. ledna 1969 si rota E vysloužila jmenování zasloužilou jednotkou. V lednu 1969, rota E, 51. pluku (LRP) byla absorbována spolu s dalšímu průzkumnými rotami do 75. pluku Rangers. V rozkazu DA 893755 byl kapitán McWilliams informován, že všichni LRP vojáci budou nyní součástí 75. pluku Rangers. I přes zánik všech jednotek LRP nosili a stále nosí vojáci 75. pluku Rangers nadále pověstný černý baret.

Některé fotky byly použity ze stránek  E51/G75 LRRP/RANGER ASSOCIATION  www.lrrpranger.org