Rota E, 51. pěší pluk (LRP), 23. pěší divize (Americal)

 

 LRRP 196th

     Leden 1968 zanechal v ústech každého vojáka ve Vietnamu hořkou příchuť. Byl to měsíc Ofenzívy Tet. Období strachu, nejistoty a zmatku, které navždy změnilo život mnoha vojáků na obou stranách věčného bojiště jménem Vietnam.
 

Tým Sandy

196th. LRRP

Duc Pho

     Divize Americal umístěná v Chu Lai, v jižní části 1. Sboru slavila narozeniny. Po příjezdu 198th Light Infantry Brigade byla divize kompletní. Leden 1968 znamenal pro nezkušenou jednotku křest ohněm.

19. ledna 1968 přišel z brigádního oddělení S-2 rozkaz k vyslání průzkumné hlídky LRP z roty E. Oblast průzkumu (v originále „the box“ – zájmová oblast rozdělená na čtyři čtverce) byla 25 mil severozápadně od Chu Lai. Zpravodajské oddělení S-2 obdrželo hlášení z oddělení rádiového odposlechu o činnosti mobilního vysílače NVA operujícího někde v blízkosti hory Nui Lao Son, západně od Highway 1. Stanice vysílala z této oblasti po několik týdnů a brigáda chtěla tuto vysílačku najít a eliminovat. Cpt. Bjork, velitel E/51 obdržel brzy ráno rozkaz k přípravě mise a jejím zahájení ještě před setměním. Okamžitě upozornil veterána z týmu Sandy Sgt. Vice Valeriana, aby připravil svůj tým k akci. Valerianův tým byl sice příliš malý, ale misi přijal bez váhání. Neustálé přeskupování týmu byla dlouho přijímaná praxe v LRP. Ačkoli to bylo porušení všech pravidel týmové integrity jakékoliv speciální jednotky na světě, ideálního stavu bylo během války ve Vietnamu nemožné dosáhnout. Na vině byla jednoroční bojová túra, povýšení, odvelení, dovolené, nemoci, zranění, smrt. Toto všechno přispívalo k nemožnosti dosáhnout správné týmové integrity. Přesto Valeriano úkol přijal i když měl v týmu čtyři volná místa. Valeriano a jeho nejlepší přítel o dlouhodobý týmový kolega Sgt. Daniel McLaughlin ihned začali rekrutovat čtyři muže potřebné pro tuto misi. Valeriano a McLaughlin byli tak zkušení a dovední, že si mohli během misí měnit své role. Někdy velel týmu McLaughlin a jindy Valeriano. Za zmínku stojí, že McLaughlinův mladší bratr sloužil ve stejné rotě. Oba Lurpové brzy nalezli muže, které potřebovali. Byli to Cpl. Solomon Kalua, Sp4 Ron Pepping, Sp4 John Bronson a Vang, příslušník vietnamských PRU, který měl sloužit jako point man. Bronson byl jako kvalifikovaný zdravotník obzvláště vítaným přírůstkem. Zatímco se jejich nový týmový kolegové připravovali na akci, Valeriano a McLaughlin podnikli na poslední chvíli přelet přes AO (Area Operation – operační oblast). Letěli na severozápad od Chu Lai, vrtulník pak přeletěl Highway 1 a od východu se přiblížil k oblasti průzkumu.

Sgt. Daniel McLaughlin

Huey udělal nad oblastí dva okruhy ve vysoké výšce, mezitím Valeriano a McLaughlin pozorovali oblast dalekohledy. Jediné místo vhodné pro přistání bylo velké rýžové pole situované mezi dvěma hřebeny hory Nui Lao Son ve tvaru písmene V. Žádný tým LRRP sice nechtěl vstupovat do zóny na viditelném místě, ale vzhledem k tomu, že měli na splnění úkolu jen 3 dny, nemohli si dovolit plýtvat časem. Kromě rýžoviště se zóna průzkumu sestávala z východní strany hory a dvou vyvýšenin. Východní svah byl směsicí různých druhů džungle a obě vyvýšeniny byly pokryty nízkým lesem s množstvím hustého podrostu pod stromy. Rýžové pole bylo zřejmě několik let opuštěné, protože na něm rostlo množství plevele a rozptýlených keříků. Po návratu do Chu Lai provedl Valeriano poslední kontrolu týmu. Ujistil se, že jsou všichni připraveni na hlídku a naložili svoji výstroj na tři-čtvrtě tunku, která je odvezla na 3 míle vzdálený helipad 1st Marine Division. LRP nastoupili na palubu jednoho Huey a pilot pomalu zvedl stroj a začal nabírat rychlost. Brzy se jako doprovod připojily dva gunshipy, které s nimi zůstaly po celou dobu. Let trval 25 minut a to jim dalo dost času probrat si znova svoje úkoly. Po vstupu do údolí se vrtulník naklonil na bok a začal klesat k určené LZ umístěné blízko křovinatého pásu běžícího mezi rýžovištěm a okrajem lesa. Bylo 15:00 a dlouhý stín vrcholu hory již zčásti zastínil rýžoviště. Jak se Huey přibližoval k LZ několik LRRP zaslechlo v dálce palbu, ale nebyli si jisti směrem ani tím, jestli palba směřovala na ně. Valeriano okamžitě pomyslel na zrušení akce, ale už bylo příliš pozdě, Huey se snesl na konec rýžoviště a visel pouhé čtyři stopy nad zemí.

Sgt. Daniel McLaughlin

     Průzkumníci už začali opouštět vrtulník a sprintovali do křovin mezi rýžovištěm a okrajem lesa. V křoví se rozmístili a vyhodnocovali situaci, předtím než budou pokračovat. Téměř okamžitě uslyšeli hlasy přicházející z levé strany ze vzdálenosti asi 20 metrů. Valeriano se zeptal Vanga, „Co říkají?“ Vang několik minut poslouchal, pak kývl hlavou a odvětil, „Zní to jako farmáři.“ Valeriano ještě chvíli poslouchal, ale moc ho to nepřesvědčilo. Co kdyby? Hlasy vietnamců nezněly vystrašeně nebo poplašně. Možná to byli opravdu jen farmáři. Byl stále na příjmu a vrtulník kroužil opodál, takže by nebyl problém misi zrušit. Ale začínalo se stmívat a stále tady někde je nepřátelská vysílačka. Bylo to obtížné rozhodnutí. Sgt. Valeriano ale nebyl typem velitele, který hází ručník do ringu při prvním náznaku nebezpečí, proto se spojil s vrtulníkem a odvysílal signál Charlie Mike (pokračování v misi). O deset minut později dal Vangovi signál, aby vedl hlídku doprava. Hlasy, které je zastavily přišli z levé strany. Přesunuli se asi patnáct metrů, aby překonali okraj lesa, kde doslova zakopli o síť okopů. Tyto okopy byly ještě nezakryté a nezamaskované. Byla už téměř tma. Valeriano se rozhodl, že využijí dobrého úkrytu, který jim vlastně poskytl nepřítel a zůstanou tam přes noc. Zavolal vysílačkou radio-relay tým (předsunutá rádiová stanice, fungovala jako pojítko mezi základnou a jednotkou v terénu, která je pro přímé spojení moc daleko), udal pozici svého týmu a informoval o hlasech, které slyšeli a o nalezených okopech. Stanice potvrdila přijetí informací a ukončila spojení, aby mohla odvysílat hlášení do TOC v Chu Lai. Valeriano instruoval své muže, aby utvořili obranný perimetr v nepřátelském postavení, každý muž si zabral jeden z okopů. Tři muži utvořili půlkruh směrem ke svahu hory a zbylí tři totéž směrem k rýžovišti. Poté rozmístili po obvodu perimetru Claymory. Naštěstí pro ně, odstřelovačské díry je chránily proti střepinám, které při výbuchu vyletí ze zadní části Claymor. Pak pošeptal svým mužům, aby zůstali vzhůru až do půlnoci a pak ať se každou hodinu až do svítání střídají na hlídce. Během noci slyšeli několik náhodných jednotlivých výstřelů z pušky ze vzdálenosti jednoho až dvou tisíce metrů. Většina výstřelů přicházela z hřebenu před nimi. Vang se nezdál být výstřely znepokojený, ale Valeriano začal pochybovat, jestli přece jen neměl misi zrušit.
 

Sgt. Daniel McLaughlin

     Příštího dne, 20. ledna, se tým brzo nasnídal, zabalili si věci a odpadky do batohů a pokusili se co nejlépe zahladit stopy po svém pobytu. Poté se vydali na pochod severozápadním směrem po úbočí hřebenu a souběžně s okrajem rýžového pole. Netrvalo dlouho a objevili často používanou cestu jdoucí podél okraje lesa. Okolo deváté hodiny ráno vrtulník C & C ze 198th Light Infantry Brigade přeletěl operační oblast týmu ve výšce méně než dvěstě stop. Létal nízko nad údolím a vypadalo to, jakoby někoho hledal. Ale přepokládali, že v oblasti již nejsou žádní další Američané. Náhle se týmového rádia ozval hlas, byl to řídící důstojník z Huey kroužícího nad nimi a požadoval situační hlášení. Valeriano byl rozhořčen nad hloupostí toho idiota kroužícího nad rýžovištěm. Ten hlupák upozornil každého vojáka NVA v oblasti, že mají nezvané hosty. Valeriano zavrčel do rádia, že hlášení o situaci je stejné jako včera, když hlásil objevení odstřelovačských okopů a farmáře, které objevili u okraje lesa během jejich vysazení. Mladý důstojník na palubě jen odpověděl okamžitě. „Nejsou tu žádné spojenecké jednotky.“ Valeriano už toho slyšel dost. Ukončil rádiové vysílání zhnusen skrz na skrz. Mise začínala nabírat průvodní znaky velkého průseru. Protože nechtěl čekat, až je někdo zmáčkne u okraje rýžoviště, dal Vangovi signál, aby vedl hlídku nahoru po svahu po kraji hřebenu. To se již přiblížilo poledne, začalo být horko a tak Valeriano rozhodl, že by bylo dobré udělat přestávku. Džungle okolo nich byla plná nízkých keřů, které jim poskytly dobrý úkryt. Poté co nalezli dobrý úkryt v mírném záhybu ve svahu, zaujali kruhovou obranu a Valeriano sám si sedl doprostřed.
     Ve 12:30 tým stále ještě odpočíval. Někteří muži to využili na přesnídávku a pochutnávali si na ovoci z plechovky, jiní se rozhodli si trochu zdřímnout, málokdy jste se během dlouhé patroly mohli pořádně vyspat. Valeriano přemýšlel o tom, že už by se zase měli vydat na pochod, pořád měl z mise špatné pocity, příliš mnoho věcí se už pokazilo a jeho základní instinkty mu říkaly, že by je měl odtamtud rychle dostat.

Sgt. Daniel McLaughlin

Sgt. Daniel McLaughlin

Sgt. Daniel McLaughlin

 Sgt. Vic Valeriano

Sgt. Vic Valeriano

Sgt. Vic Valeriano

Sgt. Vic Valeriano

 Polední ticho náhle rozervala ohlušující exploze. Současně s ní začaly nepřátelské kulky trhat okolní listy a větve na kousíčky. Valeriano okamžitě věděl o co se jedná – přepad! Jeho tým byl drcen a nikdo už s tím nemohl nic udělat. Palba z automatických zbraní přicházela ze vzdálenosti méně než patnácti metrů, ze shora ze svahu z pozice deseti hodin. Ale ještě více palby přišlo zespoda ze tří hodin, ocitli se ve strašné křížové palbě. Valeriano zakřičel na ostatní členy týmu, aby nestříleli dokud neuvidí cíl. Bohužel to nejhorší už se stalo, dvě třetiny týmu byli již vyřazeny z boje. Danny McLaughlin měl průstřel v horní části hrudníku, kulka vnikla do hrudi zespodu, těsně minula srdce a přežil jen díky tomu, že kulka přiletěla ve špatném úhlu.
Pepping byl také zasažen ze spodní strany, náboj vnikl do stehna a pokračoval nohou až k jeho rozkroku. Byl při vědomí, ale měl strašlivé bolesti. Vang byl poněkud výše, když přišel přepad, snažil se opětovat palbu, ale dlouhá dávka z AK-47, která se mu přehnala přes kolena mu doslova odřízla spodní část nohou. Bronson – zdravotník týmu, byl zasažen už úvodní palbou a inkasoval mnoho průstřelu, jeden z nich do pravého podpaždí. Ve chvíli, kdy tým svého medika velice potřeboval, nebyl schopen ošetřit ani sám sebe. Pár vteřin po rozpoutání palby už Valeriano křičel do rádia, „Tady Sandy, tady Sandy! Kontakt! Kontakt! Jsme zasaženi! Jsme zasaženi!“ Poté co nepřátelská palba trochu polevila, začalo do perimetru dopadat krupobití tříštivých granátů. Valeriano a Kalua je začali sbírat a házet je zpět, tak rychle jak jen mohli. neměli však šanci zvládnout všechny. Když granáty kolem začaly explodovat oba ignorovali šrapnely létající kolem a pokračovali ve vracení granátů. Naštěstí tříštivé granáty Chicom měli při explozi jen malou energii a představovali spíše nepříjemnost než nebezpečí. Ale jen blázen by si s nimi zbytečně zahrával.
     Během doby kdy oba „Lurps“ zběsile vraceli nepřátelské granáty si Bronson píchl do nohy morfium Syrette. McLaughlin byl skoro vyřízený. Sice ještě při vědomí, ale neschopen se ošetřit nebo pomoci týmu s obranou. Zranění Peppinga bylo také dost bolestivé, ale dokázal v sobě najít dost sil, aby i on vrátil vietnamcům několik jejich granátů. Kalua chtěl hodit vlastní granát na NVA schovanou v hustém porostu nad týmem, granát se však odrazil od stromu zpět, kutálel se zpět a zastavil mezi Valerianem a Bronsonem. Víte, americký tříštivý granát byl mnohem silnější než čínský Chicom. Valeriano po něm skočil a hodil ho ze svahu, dříve než vybuchl. Ohlédl se zpět, aby na Kaluu zakřičel, aby se držel při zemi, ale jen zahlédl jak Hawajanovi prolétla hlavou nepřátelská kulka. Byl okamžitě mrtvý.
     V okamžiku, kdy granát vybuchl, nepřátelská palba ustala. Nastalo děsivé ticho. Přežívající Lurps mohli zespoda i shora slyšet povely vietnamců, velitelé NVA pravděpodobně koordinovaly finální útok obou skupin. V ten okamžik uviděl Valeriano množství NVA pohybující se pod ním pod hřebenem podél rýžoviště. Všichni měli krátké šedé kalhoty, khaki košile a klobouky. Vypadalo to, že jsou všichni vyzbrojeni zbrusu novými AK-47. Náhle se jeden voják NVA sám oddělil od skupiny a začal stoupat nahoru po svahu přímo k Valerianovi, držel zbraň nad hlavou a střílel do perimetru týmu. Dříve než překvapený Valeriano mohl zareagovat, byl jednou střelou zasažen do pravého bicepsu a další kulka rozbila pažbu a pažbičku jeho M-16. Otřesen silou úderu se dokázal Valeriano vzpamatovat, sebral svoji poškozenou pušku a vyprázdnil celý zásobník do nepřítele, vzdáleného už jen přes tři metry.
     Další voják NVA se objevil po Valerianově pravici. Snažil se přesunout k Bronsonovi. Valeriano neměl čas přebít a tak sáhl po granátu. Vytrhl závlačku pojistky, nechal granát „předvařit“ a hodil ho po nepříteli. Nepřátelský voják zemřel v oslepující explozi. Zdálo se, že zbývající protivníci ztratily odvahu, poté co viděli zemřít své dva soudruhy. Palba z ručních zbraní se začala zmenšovat, jen příležitostná krátká dávka byla vystřelena směrem do jejich obvodu. Skoro to vypadalo, jakoby nepřátelští vojáci chtěli nechat Lurps naživu a drželi se opodál, aniž by museli riskovat život. Sgt. Valeriano a vážně zraněný Pepping byli jediní, kdo byl schopen opětovat palbu.
     Celou dobu během boje, se Valeriano snažil rádiem sehnat dělostřeleckou podporu a gunshipy nebo kohokoliv jiného, kdo by jim pomohl. Náhle se nad hřebenem objevil jeden Huey. Když Valeriano zjistil, že se s ním nemůže spojit přímo, zavolal radio-relay tým a řekl jim, aby se zeptaly pilota, jestli vidí jejich palbu. Po příletu vrtulníku na scénu okamžitě ustala zbývající nepřátelská palba. Valeriano využil náhlého klidu a dolů ze svahu na rýžoviště hodil dýmovnici. Opět se spojil s radio-relay týmem a požádal, aby pilot přistál na rýžovišti přímo na dýmovnici, tedy pokud není pod palbou. Nepřemýšlel o riziku pro posádku Hueye, nemohl myslet na nic jiného než na pomoc pro své zraněné. Radio-relay tým se ozval zpět s tím, že vrtulník zatím pod palbou není. Dodali ještě, že zatím neví komu helikoptéra patří, ale že to rozhodně není jeden z pravidelných vrtulníků k vyzvednutí Lurps. Náhle Valeriano viděl Huey přilétat nad rýžoviště a přistát ve vzdálenosti 25 metrů. V tom okamžiku už však Valeriano viděl, že Team Sandy už dobojoval. Měli jednoho mrtvého a pět vážně zraněných, včetně Valeriana. Kalua byl mrtev. Bronson, McLaughlin a Vang byli v bezvědomí. Valeriano a Pepping byli oba zraněni, ale oba se mohli pohybovat, třebaže Pepping mohl sotva kulhat. Valeriano ale nebyl schopen odnést je všechny sám. Vědom si toho, že vrtulník je jejich spása pokud ho dosáhnou, Valeriano se rozběhl dolů mezi stromy na rýžoviště.

     Když dorazil k vrtulníku, popadl za ruku velitele posádky a vytáhl ho ven. Jeho zranění ruky stále ošklivě krvácelo a velitel posádky se mu snažil při pohledu na všechnu tu krev vyškubnout. Valeriano ho ale nechtěl nechat jít. Táhl voják okolo nosu vrtulníku, obešli ho, vytáhl dveřního střelce z jeho brlohu a vedl oba přes stromy zpátky nahoru k pozici týmu. Při pohledu na to strašné krveprolití se oba členové posádky prostě pozvraceli. Valeriano jim nařídil uchopit McLaughlina a dostat ho do vrtulníku. Nerozhodl se tak na základě vážnosti jeho zranění, ale protože Mac byl jeho nejlepší přítel a nechtěl ho teď ztratit. Oba omráčení letci snesli McLaughlina, který byl v bezvědomí k vrtulníku a tam ho jemně naložili. Rychle se vrátili na bojiště, kde Valeriano kontroloval členy svého týmu, aby vybral kdo půjde další. Vybral Vanga. Když oba pomocníci nesli malého PRU dolů k rýžovišti, Valeriano pomohl Peppingovi vstát a dovedl ho dolů k vrtulníku. Tam mu řekl, aby je kryl, kdyby zase propukla palba. Pepping přikývl, že rozuměl. Když Valeriano prohlížel Kaluu, zjistil, že už pro něj nemůže nic udělat. Kaluův mozek prosakoval ránami v jeho hlavě a Valeriano věděl, že je mrtev. Nedělal to rád, ale rozhodl se ho zde nechat, teď jde především o to pomoci jeho raněným kamarádům. Věděl, že Solomon by to pochopil. Dole na rýžovišti už byl pilot trochu podrážděný. Zvedl Hueye stopu nebo dvě nad zem a pak ho zase vrátil, zbytek jeho posádky už byl také nervózní. Podívali se přes rameno na hřeben za nimi, popadli Valeriana a natlačili ho do vrtulníku. Jakmile byl v bezpečí na palubě, pilot přidal zatáhl páku kolektivu vzad a zvedl vrtulník z rýžoviště.
     Na palubě Huey Valeriano rychle spočítal členy týmu, když si uvědomil, že Bronson chybí. Panebože, jednoho z našich jsme tam nechali! Osádka vrtulníku Bronsona ignorovala, protože si mysleli, že je mrtvý. Morfium ho uspalo a proto nereagoval, když se s ním pokoušeli pohnout. Když si Valeriano uvědomil, že Bronson chybí, zakřičel na pilota, že nechali jednoho na zemi. Pilot jen potřásl hlavou a odmítal se vrátit zpět. Valeriano zešílel. Uchopil ukořistěný AK-47, který si vzal místo své rozbité M-16, namířil jim na pilota a oznámil mu, že mu vystřelí mozek z hlavy jestli se nevrátí. Pilot to pochopil, ostře to otočil a znova přistál.
   Valeriano a dva členové posádky vyběhli z Huey a běželi k Bronsonovi. Tam zjistili, že je skutečně ještě naživu. Bronson byl dobře stavěný chlap, měřil kolem 190cm a vážil skoro metrák. Navíc byl v bezvědomí a tak se zdálo nemožné dostat ho k rýžovišti, ale nakonec to zvládli. Po dlouhém letu do Chu Lai pilot přistál u příjmu zraněných ve 2d Surgical Hospital. Čekající zdravotníci přenesli zraněné Lurps okamžitě na operační sál. Někdy během zpátečního letu zemřel Dan McLaughlin Valerianovi v náručí. Během boje nebyl čas ani nikdo schopný ošetřit jeho hrudník a tak pomalu vnitřně vykrvácel. Tou dobou měl jeho bratr odjet do týlu na zaslouženo dovolenou. Druhý den velící operační důstojník za ním přišel k letadlu, aby mu řekl zprávu o jeho bratru. Ironií je, že tělo Dannyho bylo naloženo do nákladního prostoru stejného letadla. Jakmile byli zranění vyloženi z helikoptéry, byli okamžitě ošetřováni. Tam objevili, že John Bronson má v sobě devět zásahů. Byl ošetřen v zemi, pak byl evakuován do Států, kde se po dlouhé hospitalizaci plně uzdravil. Ron Pepping byl též evakuován do Států a také se naprosto uzdravil. Sgt. Vic Valeriano byl odeslán do 106th Army Hospital v Japonsku, kde prodělal rozsáhlou léčbu a pak byl poslán do Valley Furge Hospital blízko jeho domova. Později se vrátil do služby. PRU, Vang zemřel v nemocnici. Jeho tělo bylo vráceno rodině k pohřbení.

Jméno padlého Daniela McLaughlina na památníku padlým ve Vietnamské válce

     Druhý den se část 198th Light Infantry Brigade vydala do údolí vyzdvednout tělo Solomona Kaluy. Našli sedm mrtvých těl NVA. Hlášení rozvědky naznačovalo, že patrola byla sledována z jejich LZ protiprůzkumnou četou NVA. Zatímco hlídka postupovala podél okraje lesa, NVA je sledovala, zatímco další skupina před nimi vytvořila léčku. Naštěstí se tým utábořil dříve než jí dosáhl.
 

     Sgt. Victor Valeriano byl za své činy toho dne vyznamenán svou již druhou Stříbrnou hvězdou.

Jeho nejlepší přítel Sgt. Dan McLaughlin byl posmrtně vyznamenán Bronzovou hvězdou a V. Valeriano se stále obviňuje z jeho smrti.