VIETNAM VETS

Tato rubrika má být určena těm, na kterých nám nejvíce záleží: veteránům. Je určena těm tisícům "bezejmenných hrdinů" , kteří sloužili své vlasti a na které jejich národ zapomněl.

Americká vláda poslala desítky tisíc mladých Američanů, aby bojovali 9 000 mil od svých domovů a svých blízkých v zemi, která jim byla absolutně cizí. Mnozí bojovali dobrovolně za ideály a hodnoty, které jim byli vlastní a v jejichž duchu byli vychováni, jiní zase jen proto, že byli odvedeni do Vietnamu. Je nutné však říci, že tito mladí Američané, celá jedna generace, byli podvedeni svou vlastní vládou, byli posláni, aby zabíjeli neviditelného nepřítele v horkých džunglích, v jeskyních, tunelech, bažinách, v říčních deltách, v horách atd. Přesto však bylo jejich úsilí cíleně omezováno a „sabotováno“ různými restrikcemi a nesmyslnými pravidly. Dnes je již zřejmé, že si politici ve Washingtonu nechtěli nechat ujít možnost rozhodovat o konfliktu, jehož povaha a charakter bojů zaskočil i zkušené armádní velitele.

          Guerrilová (partyzánská) válka v tropických oblastech  Vietnamu byla tehdy mimo jakékoliv příručky, přesto mnozí politici cítili povinnost tuto válku řídit. Tito tzv. Velitelé z Washingtonských křesel vydávali mnohdy rozkazy, které podkopávaly úsilí i morálku mladých Američanů ve Vietnamu. A tak lze říci, že Američané neodešli z jihu Asie kvůli neúspěchu vojáků, ale spíše kvůli krachu politiky ve Washingtonu. Americká společnost, resp. Ta společnost, která zůstala ve Státech, nese na svých bedrech nelehký úkol vyrovnat se svojí vlastní minulostí. Po návratu do vlasti byli mnozí veteráni vytlačeni na okraj společnosti, zažili příkoří, opovržení a odpor od svých spoluobčanů. Přitom to byla právě Johnsonova administrativa, dosazená americkými voliči, která poslala jednu mladou generaci bojovat za cíle, které nebyly ve své době mnohým lidem příliš jasné…

Naše jednotka se zabývá činností průzkumných jednotek ve Vietnamu, přesněji řečeno, činnosti LRRP/LRP. Tyto jednotky prováděly průzkumnou činnost na území Jižního Vietnamu a lze bez nadsázky říci, že by byla činnost a účinnost ostatních jednotek ve Vietnamu nemyslitelná bez průzkumu prováděného právě těmito jednotkami Long Range Recon Patrol/ Long Range Patrol. Jejich příslušníci poskytovali velmi cenné a nezbytné informace zpravodajského charakteru, které letecký průzkum nebyl schopen žádnými prostředky získat. Bylo tedy potřeba vysílat početně velmi malé jednotky speciálně vycvičených mužů, aby informace nejrůznějšího charakteru získaly, případně splnily úkoly jiné povahy (získaly zajatce, provedli palebný přepad, nastražily léčku, vyhodnotily úspěšnost bombardovaní, zajistily sestřelenou posádku helikoptér atd.). Převážná většina misí, na které byli tito nadstandardně vystrojení a po zuby vyzbrojení muži vysílaní, však byla průzkumného charakteru. Získané informace o plánech, pohybu a síle nepřítele pak byly vyhodnocovány a jen díky průzkumu těchto malých týmů byly zachráněny mnohé životy Američanů a jejich spojenců.

Jak bylo řečeno výše, průzkumníci těchto jednotek procházeli velmi tvrdou školou, byli velmi dobře školeni a vycvičeni, na plnění náročných misí dostávali to nejlepší možné vybavení (výstroj a výzbroj) a především - operovali v malém počtu, v tvrdých podmínkách vietnamské džungle po mnoho dnů bez jakéhokoli kontaktu ze strany vlastních jednotek (o týlu se ve Vietnamu nedá hovořit. Jak sami Lurp´s tvrdili: „Fronta a týl se zde pozná jen podle toho, na kterém konci hlavně pušky stojíš…“ ). „Lurpové“(slangové označení příslušníků LRRP/LRP) byli profesionálové, kteří věděli, co mají dělat, jak to mají dělat a také svoji práci dělali. Je smutné, že při výčtu úspěchů US ARMY ve Vietnamu je jejich podíl poněkud opomíjen. A přesto to byli právě oni, kdo poskytoval zásadní informace o síle nepřítele a jeho činnosti v dané lokalitě. Je možné říci, že připravovali půdu pro mnohem větší operace, které by byly bez jimi získaných a ověřených zpráv nemyslitelné. Tato činnost vyžadovala nadlidské úsilí, odolnost, sebezapření, odvahu a smysl pro týmovou práci. Tito mladí muži procházeli peklem a přesto se na ně zapomíná, stejně jako na ostatní veterány.

Mnozí z nich ztratili při akcích své přátelé, přesto svou práci dělali dál.

Je smutné, že po návratu domů se mnozí veteráni setkali s nepochopením či opovržením. Někteří z nich se na prožité hrůzy snažili zapomenout, jiní byli hrdí na to, kde sloužili a s kým sloužili. Snažili se prožité události přiblížit svým blízkým, ale i ostatním Američanům, často bezvýsledně.

My svou činností nechceme oslavovat válku jako takovou, nesnažíme se vrátit léta dávno minulá. Snažíme se jen o to, aby se právě na tyto může nezapomnělo, aby se lidé kolem nás a v našem okolí dozvěděli, pokud možno co nejvíce o této době, o tom, co tito lidé prožívali, co používali za výstroj/výzbroj, čím procházeli, a aby se tak ostatní poučili. Snad proto tolik dbáme na originalitu naší výstroje i výzbroje a klademe takový důraz na autenticitu našich fotek, snad proto se snažíme tolik přiblížit realitě. Aby se na ně nezapomnělo a jejich oběti nebyly zbytečné...

  << up