VIETNAM 2004

     Trailer Vietnam 2004    

/ 13.4 MB / Česká verze

Trailer Vietnam 2004

/ 13.4 MB / US  version

HUE - CITADEL

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,6 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,7 MB /

HUE - AIRPORT

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,6 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,7 MB /

MY LAI

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 2,2 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 1,2 MB /

LZ BRONCO

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 2,3 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,8 MB /

LZ BALDY

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 2,0 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,8 MB /

LZ BAYONET

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,95 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,8 MB /

CHU LAI

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,7 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,9 MB /

NHA-TRANG letiště

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,8 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,7 MB /

SAIGON - CHOLON

Kliknutím zde stáhnete virtuální panorama / 1,4 MB /, kliknutím zde velký obrázek / 0,8 MB /

Koncem roku 2004 absolvovali  SGG.Slape, SGT.Campbell, SP5.Scot a PFC.Pope cestu do jižní části Vietnamu.

      Všude jsme se snažili tato místa zdokumentovat a popřípadě najít i nějaké věci s tehdejší dobou souvisejícími. Od ostatních turistů, jsme byli snadno rozeznatelní naším vzhledem. Jungle boty, klobouky a kalhoty americké armády z 60let se u turistů jen tak nevidí. Skutečnost, že se po komunistické půdě pohybuje skupinka „vojáků v amerických uniformách“, vyvolala v řadách Vietnamců velký rozruch a rozpaky. Tuto uniformovanost jsme se snažili narušit alespoň civilním tričkem, abychom okolí moc nepobuřovali. Jelikož je to země, kde je doposud nastolen jeden z nejtvrdších komunistických režimů na světě, jsme měli připraveno několik výmluvných verzí našeho pobytu 8-)

Po velice úmorném a zdlouhavém letu (PRAHA-PAŘÍŽ-SAIGON-HUE) jsme přistáli na bývalém vojenském letišti ve Phu Bai. Toto letiště slouží jen pro cestující do Hue. Město Hue, ač je to třetí největší město ve Vietnamu, nemá své letiště. Jedno zde bylo kdysi provizorně vytvořeno Američany v areálu Citadely. Ale po americko-vietnamské válce pak bylo zrušeno.

Po uložení zavazadel a občerstvení jsme v podvečer  začali svou práci v ulicích Hue. Zvykat si na neustálé troubení, na pouliční prodavače a na naprosto odlišný způsob života, nám zprvu dělalo problémy. To vše bylo podbarveno neskutečnou vlhkostí a střídajícími pouličními  pachy a vůněmi všeho možného. 

Abychom zřejmě poznali rozmary počasí v této oblasti, tak nám na druhý den začalo pršet. Tento stav trval několik dní. Ale i přes nepřízeň počasí, jsme nadále poznávali Hue ze všech stran a zákoutí. Také výlet do Khe Sanh přes Rocpile až k DMZ (demilitarizovaná zóna), se v počasí prakticky nelišil od předchozích dní v Hue.

      Filmování bylo velice komplikované a údržba kamery velice náročná. I přes to, že kamera byla neustále v pláštěnce, se každý večer musela vysoušet a připravovat na další deštivý den. Vlhkost byla tak vysoká, že nebylo vůbec možné věci sušit bez použití horkovzdušného fénu. Dostat se z hotelu do protější restaurace přes protékající, odporně špinavou vodu, která dosahovala výšky půl metru, bylo mnohdy dost nepříjemné. Představa, jak by dopadl rozbor vody, byla nepředstavitelná…. Místní obyvatele to vůbec neznepokojovalo a na situaci reagovali jako vždy… úsměvem .

Jednu dobu pršelo tak silně, že ani pláštěnka nestačila a místní to řešili v kombinaci s deštníkem.

      Mezi nejzajímavější části Hue, bylo objevení vystavené americké vojenské techniky poblíž Citadely.

Pohled na opuštěné stroje, byl famózní. Zanechalo to v nás velice hluboký zážitek a po celou dobu skoro nikdo nemluvil…

Dalším cílem bylo již zmiňované letiště uvnitř Citadely. Jediné co připomínalo letiště, byla řídící věž a přistávací dráha, ze které je dnes široká dlouhá ulice.V této čtvrti jsme narazili na železářství, kde se povalovalo vše, co bylo odcizeno z bývalého armádního letiště a skladů. Mohli jste zde najít věci od šroubů, přes helmy, pitítka až po tankové pasy.

      Jelikož to byla část města turisticky nevyhledávaná, pohledy místních nám připadaly, že „bílého“ člověka neviděli přes 30 let. Vcelku to byl velmi nepříjemný pocit, když  nás neustále sledovalo několik stovek očí.  Malé děti  na nás neustále pokřikovaly „Hello!“ a „Army, army!“, a se zvědavostí se nás pokoušeli alespoň dotknout. Takovýchto podobných situaci bylo ve Vietnamu mnoho. Naše neustálá ostražitost nás mnohdy  velmi vyčerpávala.

Da Nang nás uvítal konečně slunným počasím. Po ubytování jsme se vypravili přes řeku Hai k místům, kde se měla nacházet obrovská základna mariňáků III. Amphibious Force (III. obojživelný sbor). K vidění zde byly pouze ruiny, po kdysi stojících budovách a hangárech. Jediné co se zachovalo, byly autoparky, které dnes používá armáda.

Během dalších dnů v Da Nangu, jsme ještě navštívili pláž, kde se vylodili 8. března 1965 jedni z prvních mariňáků. Dále bývalé vojenské letiště, které je místy zastavěno a kemp Hoover, kde se cvičili nováčci pro budoucí službu ve Vietnamu.

Většinu večerů jsme trávili v místních „osvěžovnách“, za rachotu pivních sklenic. Po jedné takové vydařené pitce, jsme se vraceli na hotel a oslovil nás jeden „rykšák“. Tentokrát nás nechtěl někam svézt, jako ostatní, nýbrž chtěl prohodit jen pár slov. Když nám sdělil, že byl příslušníkem výsadkových vojsk jihovietnamské armády (dále jen ARVN), mile nás to překvapilo a tak jsme se s ním dali ihned do řeči. I přes lámanou angličtinu, jsme byli tímto setkáním unešení.

Zajisté jsme během pobytu ve Vietnamu, potkali mnoho veteránů ARVN. Ale pouze pár jedinců se odvážilo nás oslovit. Mnohdy  uhrančivé pohledy z očí do očí, byly jedinou odpovědí, která se nám dostávala od pomyslných veteránů ARVN.

 Po Da Nangu, byla naše další cílová stanice Quang Ngai. Quang Ngai, je hlavní město provincie Quang Nam. Tato provincie, byla známa svým kladným postojem k severovietnamskému režimu. Zde jsme se pár dní zdrželi, protože oblasti Chu Lai, Duc Pho, Tam Ky, My Lai atd. nabádaly doslova k návštěvě. Celou dobu pobytu v tomto městě, nás provázel nepříjemný pocit z toho, že jsme zde za celou dobu nepotkali žádného turistu. To vše ještě podbarvovalo deštivé počasí. Častokrát to vypadalo, že déšť doslova čeká na nás, jak opustíme hotel.

V Chu Lai nacházíme LZ Bayonet, kde se válí na zemi spousty tuhých lihů, starých plechovek, různé obaly ze starých amerických vojenských přídělů potravin atd.

 Právě při jedné z návštěv těchto míst, se nám stala tato zajímavá příhoda. Při odjezdu z Quang Ngai do Nha Trang, jsme se cestou naposledy zastavili v Duc Pho, že se rozloučíme s LZ Bronco a to tak, že obejdeme celý kopec, okolo kterého se  LZ nacházela.

Po cestě k Landing Zone, jsme v červeném blátě nacházeli různé zanechané výstrojní součástky.

Vrcholem tohoto „rozloučení“, mělo být k obědu americké „kádéčko“ v místech bývalé LZ. Nakonec jsme kopec obešli za doprovodu policie, která nás vedla jako válečné zajatce. Po velice namáhavém vysvětlování, jsme příslušníky přesvědčili, že nás zajímala zdejší nádherná příroda 8-). Po celou dobu jsme jen doufali, že nám nenahlédnou do batohů. Nalezené věci, detailně nafocená a nafilmovaná místa, a především americké vojenské mapy se souřadnicemi, by je zřejmě tolik nepřesvědčily 8-). Po této zkušenosti jsme dospěli k názoru, že navštívením turisticky neatraktivních míst, se můžete snadno setkat s nepochopením státních bezpečnostních složek. 

Po propuštění, byla před námi zdlouhavé cesta do Nha Trang. Byl to úsek zhruba 400 kilometrů. Ale ve Vietnamu na silnici č. 1, je to jako by jste jeli dvakrát tolik. Kvalita této silnice mnohdy připomínala polní cestu. Škoda, že nebylo dost času zastavit se v místech jako Phu Cat, Qui Nhon, Tuy Hoa a další. Ve Vietnamu totiž padá tma kolem půl šesté v podvečer, ať je jakékoliv roční období. Jízda po zdejších komunikacích je v tuto dobu dosti hazardní. Plno kol,motorek a aut zde po západu slunce vůbec nesvítí.

Nha Trang nás uvítal jako turisticky vyhledávané město svým velkým ruchem a spoustou turistů. Ze vzduchu bylo cítit, že v této oblasti konečně nebudeme zápasit s rozmarným počasím. Konečně jsme se dočkali horkých dnů plných slunce. A to nám dodávalo tolik potřebnou energii k dalšímu vyhledávaní bývalých míst. Tentokrát jsme s ubytováním byli náročnější. Prošli jsme několik hotelů, abychom našli ten správný….s výhledem na letiště 8-).

Další dny jsme strávili koupáním v moři a návštěvou míst bývalé Recondo školy (škola pro budoucí průzkumníky).

Ve Vietnamu naleznete mnoho americké techniky (džípy a nákladní auta), kterou dodnes využívají různé firmy, civilisté a nebo vládní složky. Jen zřídka jste mohli vidět tyto stroje v původním zbarvení.

Nyní nás čekal další velký přesun (asi 450 km). Cílovou stanicí mělo být konečně Hočiminhovo město nebo-li Saigon. Když jsme po cestě chtěli udělat pauzu v Cam Ranh, nebyl náš řidič přiliš nadšený.  Věděl  moc dobře, že nás zajímají spíše vojenské základny než chamské chrámy, a tak byl po celou přestávku neskutečně nervózní. Neboť za vysokým valem, uměle osázeným stromy, se nám mohl naskytnout výhled na největší základnu námořnictva ve Vietnamu. Raději jsme našeho řidiče dál netrápili a nabrali si alespoň trochu atipického bílého písku. V každém místě, které jsme navštívili, jsme si na památku odebrali alespoň vzorek půdy. Při otevření všech krabiček, se vám naskytne opravdu pestrobarevná podívaná. 

Po projetí dalších zvučných měst jako Phan Thiet, Phan Rang či Bien Hoa/Long Binh, jsme konečně dorazili do Saigonu.

Tohle velkoměsto je naprosto odlišné od ostatních měst ve Vietnamu. Najdete zde chudinské čtvrti sousedící s bohatými, ve kterých nechybějí mrakodrapy s luxusními hotely a obchody. V těchto čtvrtích si ani neuvědomíte, že se nacházíte v zemi s komunistickým režimem.

V Saigonu bylo míst k navštívení vskutku mnoho, přes muzea, tržnice s militáriemi, palác  sjednocení až po místa, kde stála původní americká ambasáda. Dnes v těchto místech stojí opět, avšak poněkud modernější.

Velkým zážitkem byl vydání se do čínské čtvrtí Cholon, kde se při ofenzívě Tet, v roce 1968, nacházel největší odpor Vietkongu. Ze Saigonu jsme podnikali jednodenní výlety i do jiných měst. V Cu Chi, kde se nachází obrovské komplexy podzemních tunelů, nás hlavně uchvátila střelnice. Zde si každý mohl vystřelit z dobových zbraní, kterých byl opravdu velký výběr. Samozřejmě jsme si neodpustili i vybočení mimo turisticky určenou trasu. Odměnou pro nás bylo nalezení maskovaných ventilačních otvorů z tunelů.

Nepodniknout výlet do delty Mekongu by bylo nemyslitelné. Tato nejjižnější část Vietnamu, nabízí odlišnou tvář, než ostatní námi navštívená místa. Po příjezdu do My Tho, nás přivítala nejen špinavá voda Mekongu, ale také silný pronikavý zápach, z výrobny na omáčku ze zkvašených ryb, zvanou Nuoc Mam. Po prostřídání mnoha plavidel, jsme si jako vždy po svém, prošli místní vegetaci a okolní vesničky.

Vzpomínek z této expedice je celá řada. Avšak nemůžeme zveřejnit vše, na co jsme ve Vietnamu narazili, neboť některé zážitky si raději necháme jen pro sebe.

Proto se již v našich myšlenkách rýsuje další návštěva této exotické země. Jakmile tuto zemi navštívíte, postupem času se do ní zamilujete. Po návratu domů, budete mít chuť, vrátit se zpět…

Copyright © P.G. & S.B. 2005

-Team Camel re-enactors-

<< up